3D DYS – Dar dyslexie
Dar dyslexie je jedinečným propojením umění a tématu dyslexie. Poprvé v historii se výtvarní umělci veřejně přihlásili ke své dyslexii a otevřeně ji představili jako součást své identity i tvorby.
Tato rozsáhlá výstava probíhala po dobu dvou měsíců v Národní galerii ve Veletržním paláci v Praze v roce 2012, a to v celém jednom patře ochozu Národní galerie.
První taková ukázka DYS - umělců z Akademie výtvarných umění – profesionálů – proběhla již v roce 2011. Tehdy se představili i malíři, nejen sochaři, a výstava se konala v Malé dvoraně Veletržního paláce Národní galerie v Praze jako součást workshopu Dne dyslexie v roce 2011.
Jako hlavní téma výstavy jsme zvolili záměrně 3D, které se úzce váže k problematice dyslexie. Forma 3D je ve výtvarném umění možná jak technicky, tak fyzicky jednou z nejtěžších. Výběr umělců byl spontánní, všichni jsou propojeni s Akademií výtvarných umění v Praze a jako umělci i lidé se dobře známe, takže přetvářka, kdo není a je dys, nebyla na místě.
Výstava a celý projekt ukazují dyslexii nikoli jako slabost, ale jako dar – jiný způsob myšlení, vnímání a tvoření. Představují osobnosti české i zahraniční výtvarné scény, které dosáhly mezinárodního uznání a přesto otevřeně mluví o své zkušenosti s poruchami učení.
Projekt vznikl z iniciativy umělkyně dr. Aleny Kupčíkové, která sama s dyslexií žije a dlouhodobě se věnuje propojení umění, vzdělávání a podpory lidí s DYS. Výstava byla uvedena v Národní galerii v Praze a navázala na aktivity Dne dyslexie a dalších projektů zaměřených na podporu lidí s odlišným způsobem učení.
Smyslem projektu je otevřít veřejnou debatu o vztahu mezi dyslexií a kreativitou a ukázat, že jinakost může být zdrojem originality, síly a hluboké imaginace. Dyslektik–umělec zde znovu nachází své místo ve společnosti – nikoli navzdory své odlišnosti, ale právě díky ní.
Umělci a jejich osobní zkušenost s dyslexií
Na projektu se podílejí umělci, kteří se rozhodli otevřeně sdílet svou zkušenost s dyslexií. Každý z nich o ní mluví jinak – jako o překážce, výzvě, ale i jako o zdroji tvořivosti.
Na projektu se podílejí umělci, kteří se rozhodli otevřeně sdílet svou zkušenost s dyslexií. Každý z nich o ní mluví jinak – jako o překážce, výzvě, ale i jako o zdroji tvořivosti.
Na poznání příčin dyslexie se zaměřilo již mnoho studií. Na základě těch amerických jsou dnes v některých tamních školách dokonce dyslektici upřednostňováni u přijímacích řízení. Výzkumy, které probíhaly na uměleckých školách, totiž ukázaly, že 80 % studentů těchto vysokých škol jsou dys. Souvislost mezi dyslexií a výtvarným nadáním se dá zjednodušeně vysvětlit jako zapojení spíše pravé hemisféry u dyslektiků (současně s dysfunkcí levé hemisféry nebo problémy s propojením s levou hemisférou) než obou hemisfér, jako v případě, kdy umíme dobře číst a psát. Dyslektici pak mohou být tvořiví zejména ve vizuální oblasti, ve které často zapojují svou trojrozměrnou představivost. Jejich kreativita bývá vysoce intuitivní; často vynikají manuální zručností. Jelikož však myslí v obrazech, je pro ně nelehké porozumět písmenům, číslům, symbolům a napsaným slovům. Jejich jazykem se stává obraz a tvar dříve než slovo. Dyslexie je přítomna v mnoha uměleckých oborech – fotografii, malířství, architektuře. Bez zajímavosti není ani to, že mnoho dyslektiků je i mezi piloty, kde orientace probíhá uvnitř nekonečně otevřeného prostoru. Proto jsme se rozhodli přichystat výstavu 3D.
Níže uvádíme jejich medailony a osobní výpovědi v plném znění, tak jak zazněly v rámci projektu 3D DYS. Tyto texty autenticky ukazují, jak jednotliví umělci svou dyslexii prožívají a jak ovlivnila jejich cestu k umění.
Níže uvádíme jejich medailony a osobní výpovědi v plném znění, tak jak zazněly v rámci projektu 3D DYS. Tyto texty autenticky ukazují, jak jednotliví umělci svou dyslexii prožívají a jak ovlivnila jejich cestu k umění.
Štěpán Beránek *1982, absolvent AVU
(ateliér sochařství prof. Jan Hendrych, prof. Jiří Lindovský) www.stepanberanek.cz Mladý talentovaný sochař pracující převážně s neobvyklými materiály – sklo, peří – vystavuje v projektu 3D-DYS průřez svou tvorbou od konce studií. Díla spojuje v silné sebedestruktivní podobě emoční linka pracující se zástupnými symboly povahy člověk – zvíře a jejich transformací v devolučním smyslu.
„Je deprimující pokoušet se rozumět informacím z delšího textu, když víte, že toho nejste schopni, a to ani přes vaše veškeré úsilí. Nejste schopni se naučit žádný cizí jazyk, musíte po sobě číst emaily třikrát a stejně tam uděláte chyby, ale umění je pro vás hračka, přirozené prostředí. Celou základní školu jsem měl čtyřky snad kromě přírodopisu, historie a výtvarky, nic jinýho jsem nemohl dělat, než se stát umělcem a nakonec jsem zjistil, že nešlo o žádný proces výběru povolání, že je to pro mě jediný možný způsob přemýšlení o věcech a je tím nepříjemnějším a pro mě nejsmysluplnějším."
Ivan Komárek *1956, absolvent AVU
(ateliér malby prof. Jana Smetany) www.ivankomarek.cz Umělec známý především svým zvláštním přístupem k figurativnímu zobrazení. Od devadesátých let se pohybuje na pomezí kresby a malby, k čemuž mu místo klasického plátna slouží různé jiné materiály. V tvorbě tak kresebná linka lehce deformující a bobtnající svalovou hmotu člověka jednou vtéká do připravených asfaltovaných povrchů, jindy se přímo proškrabává do různé směsi materiálů používaných spíše ve stavebnictví. Výrazná erotičnost motivů s ostrým záběrem na intimní partie těla manifestuje lidskou sexualitu před prvotním hříchem. Na výstavě umělec předvede hravé 3-D formace, vycházející ze zjednodušeného tvarosloví postav silně zabředlých v poli jeho fantazie.
„Písemnému projevu se vyhýbám, jak to jen jde, neposílám ani sms, manželka a děti se mi za to smějí. Gramatika je pro mě velký problém, vypadávají mi písmena, případně je komolím a motám, všechno překroutím. Silou vůle jsem se učil, měl jsem doučování z češtiny, ale vůbec jsem se nezlepšoval. Umění je snadné, zato úředním textům vůbec nerozumím."
Markéta Korečková *1975, absolventka AVU (ateliér sochařství prof. Karla Nepraše) www.koreckova.net Patří mezi české sochařky střední generace propojující ve své tvorbě dva principy – mužský a ženský. Pomocí zástupných symbolů sleduje jejich odlišnosti, vzájemnou neslučitelnost i jejich prolínání. Skulptury zosobňují tělesnost prostoupenou pomocí výrazně stylizované modelace duchovním prostorem. Sochařka sleduje střetání obou výše popsaných principů nejen v rovině sexuality, ale především zironizovaným poukazováním na vypjaté vztahové situace. Za ironickou rovinou nastupují další významy, kdy autorka sleduje samotnou podstatu vztahů a odlišností mezi povahou mužské a ženské přirozenosti.
„Libůstka, která asi spadá pod diagnózu dyslektika, je moje komolení slov. Dyslexie je dědičná, proto jsem měla možnost sledovat tuto ,rodovou linii´ u své babičky a matky a s hrůzou jsem zjišťovala, co mě čeká. Pokud píši, většinou celkem normálně zvládám pravopis a slovosled, v tom mě vycvičila má dyslektická babička, sama učitelka češtiny. Tato výborná češtinářka byla zdrojem našeho dětského veselí, když přišlo na cizí slova – volala na opilé pankáče, že jsou to guligáni atp. Moje matka si v restauraci objednává močíto, jezdí na los minutos zájezdy a nábytek si vybírá v Ikemi."
Alena Kupčíková *1976, absolventka AVU (ateliér monumentální tvorby prof. Aleše Veselého, Ph.D., studium u prof. Milana Knížáka), studia ve Francii a Jihoafrické republice www.alenakupcikova.cz Umělkyně známá především svými chlupatými díly je také autorka řady instalací a projektů s výraznými konceptuálními rysy a mezioborovými přesahy. „Chlupatice“ jsou provokativní erotická díla ponořená až v samý základ lidské sexuality a odlehčená zvláštním tajemným závojem studu a intimity. Umělkyně známá především pro svou provokativní tvorbu v poslední době pracuje také s velice luxusními materiály – zlatem a brilianty – zlaté a stříbrné chlupatice. Od roku 2011 vznikají díla z křišťálových kamenů české značky Preciosa – série Orchestrální pohled na bytí lidských stop, unikátní projekt s myšlenkovým základem propojujícím vizuální umění a hudbu, diamantové i křišťálové ženy. Kromě toho se autorka zabývá i malbou – malba jedním chloupkem olejovou barvou na plátno.
„To, že jsem jiné dítě, jsem pochopila již v mateřské školce, kdy mě poslali 2x k psychologovi, protože si neustále prohlížím ruce. Ten naštěstí pochopil, že jsem jen hyperaktivní a nudím se obsahem či programem ve školce. Můj problém je, že si nepamatuji věci, tím pádem se ale nemůžu nikdy opakovat ani nikoho vykrást, špatně se orientuji v prostoru, pletu si strany. Do dnešního dne nemám řidičský průkaz, čtu převážně manuály, básně, informace, encyklopedie, kratší texty. Beletrii čtu na přeskáčku, způsobem začátek konec a pak prostředek... teprve pak se mi příběh spojí v celek."
Luděk Míšek *1976, absolvent AVU (ateliér sochařství prof. Jindřicha Zeithammla) www.ludek-misek.ic.cz Vyprofilovaný sochař zabývající se architekturou, architektonickým rozčleněním prostoru, uměleckým zásahem, „prostorovým vpadnutím“ sochy. Geometričnost skulptur tvoří v jejich spojitosti strukturovaný systém. Na výstavě umělec představí soubor skulptur, skrze které sestaví síť, vnitřní logiku prostoru. Tvary jako vyjádření kontinuity, trvanlivosti, opakování (kruh) a hroucení, počátek, sevřenost (mnohoúhelník) a jejich kombinace nabízejí další aspekty chápání prostředí přes pomyslnou síť uměleckých vztahů jednotlivých izolovaných prvků skulpturálních staveb“, vznikajících jejich spojením.
„Úplně od dětství se zabývám geometrií. Matematika mi vždycky šla, dělal jsem olympiády, hledal logiku v číslech. Někdo dělal figury, ale já od dětství pracoval s krychlemi a kvádry."
Christl Mudraková (DE) www.christlmudrak.com absolventka Kunstschule Berlin, studium na Goldsmiths College v Londýně v současnosti – Ph.D. na AVU v Praze, hostující profesorka v ateliéru malby Kunstschule Berlin (do roku 2012 asistentka v ateliéru architektury a umění ETH Zürich) Německá konceptuální umělkyně přináší ve své tvorbě kompletní „vymazání“ reality, fyzického prostředí. Nahrazuje je obrazovým prostorem, respektive jeho maximizováním. Rituálně používá barevnou linku vedenou do spirály a fluorescenční barvy. Instalace v prostoru zasahuje diváka linkou plně pokrývající celou místnost. Ta diváka obklopí jako kokon, jenž ho vtahuje dovnitř a uvádí do jednoty.
„Problém mám hlavně s rychlostí čtení. S dyslexií jsem se vyrovnala hlavně díky tomu, že všechny důležité informace je možné na univerzitě i slyšet. Takové penzum znalostí bylo dobrým základem pro moje další studium."
Kateřina Novotná *1973 absolventka AVU (ateliér monumentální tvorby prof. Aleše Veselého) Její tvorbu, jak sama říká, ovlivnili oponenti diplomové práce – Kurt Gebauer a Yvan Theimer (Paříž). Jejím tématem byl od počátku člověk. Již na Akademii sledovala ve své tvorbě mezilidské vztahy ženy a muže. Snaží se kombinovat tradiční klasické materiály s moderními technologiemi. Umělkyně a restaurátorka na výstavě představí kabinet kuriozit, jehož smysl se posouvá ze sbírky zajímavých a neobvyklých exponátů k uzavřeným schránkám životních etap.
„Mám problémy se zrychleným mluvením, někdy se až zakoktám, když píšu, píšu hrabalovské věty, píšu vlastně jednou větou celou povídku. Nepamatuji si názvy, mám sama dvě děti, dvojčata a obávám se, že také budou DYS."
Jan Pospíšil *1973, absolvent AVU (ateliér sochařství prof. Karla Nepraše) ředitel sochařského sympozia konaného v Hořicích, studium v zahraničí – USA, Mexico. Sochař s drsným vizuálním jazykem. U svých prací upřednostňuje syrovost humoru. Očekávané šťastné okamžiky jsou v jakési poslední fázi rozkladu, deziluze jde až k vysmívání sobě samotnému. Umělcova díla se pohybují mezi sochou a objektem, směřují k říši sci-fi, zvráceným pomůckám černé budoucnosti.
„Měl jsem problémy v gramatice, musel jsem doma kvůli tomu hodně číst. Dali mi román a otec se mnou denně seděl a poslouchal, jak čtu nahlas, bylo to hrozný. Otáčejí se mi písmenka, když čtu a píšu, ale úplně nejvíc mi to vadí, když koukám na film s titulky, to prostě vůbec nejde."
Kryštof Rybák *1979 absolvent AVU (ateliér sochařství prof. Jana Hendrycha) www.krystofrybak.com Mladý sochař, známý především v zahraničí pro svá díla kombinující sklo a klasické materiály – bronz, zlato. Jeho tvorba představuje svérázné pojetí zvířecích motivů, kterými jsou inspirovány a prodchnuty mnohé jeho jemné skulptury. Jde o přechod od jasné a dané živočišnosti, jeho násobení spojením materiálů skla a kovu až k abstraktní, odosobněné lince, zdánlivé bezpředmětnosti a naznačené spojitosti s původním motivem lehce a ironicky v pohybu a rozehranosti tvarů, tvarové zkratce.
„Od 13 let vím, že jsem dyslektik, ale nikdy jsem to neřešil. Chodil jsem i do speciálky pro dyslektiky, kde se četlo skrz takový šablony, ale nechtěl jsem tam zůstat a trochu paradoxně mezi takové lidi patřit. S problémy, se kterými jsem se setkal, jsem se nakonec naučil žít. Například se vyjadřuji v co možná nejúspornější formě. Umění pro mě znamená volnost, místo, kde není potřeba žádné sebekontroly, ve které se dá pouze růst a přiznat svoji kreativitu. Tak jsem se naučil zacházet i s čísly, počítá se mi jednodušeji. Když si matematickou řadu čísel představím, vytvořím pomyslné schodiště po desítkách. Otočením vlevo a vpravo nacházím matematické operace, vidím je přímo před sebou."
(ateliér sochařství prof. Jan Hendrych, prof. Jiří Lindovský) www.stepanberanek.cz Mladý talentovaný sochař pracující převážně s neobvyklými materiály – sklo, peří – vystavuje v projektu 3D-DYS průřez svou tvorbou od konce studií. Díla spojuje v silné sebedestruktivní podobě emoční linka pracující se zástupnými symboly povahy člověk – zvíře a jejich transformací v devolučním smyslu.
„Je deprimující pokoušet se rozumět informacím z delšího textu, když víte, že toho nejste schopni, a to ani přes vaše veškeré úsilí. Nejste schopni se naučit žádný cizí jazyk, musíte po sobě číst emaily třikrát a stejně tam uděláte chyby, ale umění je pro vás hračka, přirozené prostředí. Celou základní školu jsem měl čtyřky snad kromě přírodopisu, historie a výtvarky, nic jinýho jsem nemohl dělat, než se stát umělcem a nakonec jsem zjistil, že nešlo o žádný proces výběru povolání, že je to pro mě jediný možný způsob přemýšlení o věcech a je tím nepříjemnějším a pro mě nejsmysluplnějším."
Ivan Komárek *1956, absolvent AVU
(ateliér malby prof. Jana Smetany) www.ivankomarek.cz Umělec známý především svým zvláštním přístupem k figurativnímu zobrazení. Od devadesátých let se pohybuje na pomezí kresby a malby, k čemuž mu místo klasického plátna slouží různé jiné materiály. V tvorbě tak kresebná linka lehce deformující a bobtnající svalovou hmotu člověka jednou vtéká do připravených asfaltovaných povrchů, jindy se přímo proškrabává do různé směsi materiálů používaných spíše ve stavebnictví. Výrazná erotičnost motivů s ostrým záběrem na intimní partie těla manifestuje lidskou sexualitu před prvotním hříchem. Na výstavě umělec předvede hravé 3-D formace, vycházející ze zjednodušeného tvarosloví postav silně zabředlých v poli jeho fantazie.
„Písemnému projevu se vyhýbám, jak to jen jde, neposílám ani sms, manželka a děti se mi za to smějí. Gramatika je pro mě velký problém, vypadávají mi písmena, případně je komolím a motám, všechno překroutím. Silou vůle jsem se učil, měl jsem doučování z češtiny, ale vůbec jsem se nezlepšoval. Umění je snadné, zato úředním textům vůbec nerozumím."
Markéta Korečková *1975, absolventka AVU (ateliér sochařství prof. Karla Nepraše) www.koreckova.net Patří mezi české sochařky střední generace propojující ve své tvorbě dva principy – mužský a ženský. Pomocí zástupných symbolů sleduje jejich odlišnosti, vzájemnou neslučitelnost i jejich prolínání. Skulptury zosobňují tělesnost prostoupenou pomocí výrazně stylizované modelace duchovním prostorem. Sochařka sleduje střetání obou výše popsaných principů nejen v rovině sexuality, ale především zironizovaným poukazováním na vypjaté vztahové situace. Za ironickou rovinou nastupují další významy, kdy autorka sleduje samotnou podstatu vztahů a odlišností mezi povahou mužské a ženské přirozenosti.
„Libůstka, která asi spadá pod diagnózu dyslektika, je moje komolení slov. Dyslexie je dědičná, proto jsem měla možnost sledovat tuto ,rodovou linii´ u své babičky a matky a s hrůzou jsem zjišťovala, co mě čeká. Pokud píši, většinou celkem normálně zvládám pravopis a slovosled, v tom mě vycvičila má dyslektická babička, sama učitelka češtiny. Tato výborná češtinářka byla zdrojem našeho dětského veselí, když přišlo na cizí slova – volala na opilé pankáče, že jsou to guligáni atp. Moje matka si v restauraci objednává močíto, jezdí na los minutos zájezdy a nábytek si vybírá v Ikemi."
Alena Kupčíková *1976, absolventka AVU (ateliér monumentální tvorby prof. Aleše Veselého, Ph.D., studium u prof. Milana Knížáka), studia ve Francii a Jihoafrické republice www.alenakupcikova.cz Umělkyně známá především svými chlupatými díly je také autorka řady instalací a projektů s výraznými konceptuálními rysy a mezioborovými přesahy. „Chlupatice“ jsou provokativní erotická díla ponořená až v samý základ lidské sexuality a odlehčená zvláštním tajemným závojem studu a intimity. Umělkyně známá především pro svou provokativní tvorbu v poslední době pracuje také s velice luxusními materiály – zlatem a brilianty – zlaté a stříbrné chlupatice. Od roku 2011 vznikají díla z křišťálových kamenů české značky Preciosa – série Orchestrální pohled na bytí lidských stop, unikátní projekt s myšlenkovým základem propojujícím vizuální umění a hudbu, diamantové i křišťálové ženy. Kromě toho se autorka zabývá i malbou – malba jedním chloupkem olejovou barvou na plátno.
„To, že jsem jiné dítě, jsem pochopila již v mateřské školce, kdy mě poslali 2x k psychologovi, protože si neustále prohlížím ruce. Ten naštěstí pochopil, že jsem jen hyperaktivní a nudím se obsahem či programem ve školce. Můj problém je, že si nepamatuji věci, tím pádem se ale nemůžu nikdy opakovat ani nikoho vykrást, špatně se orientuji v prostoru, pletu si strany. Do dnešního dne nemám řidičský průkaz, čtu převážně manuály, básně, informace, encyklopedie, kratší texty. Beletrii čtu na přeskáčku, způsobem začátek konec a pak prostředek... teprve pak se mi příběh spojí v celek."
Luděk Míšek *1976, absolvent AVU (ateliér sochařství prof. Jindřicha Zeithammla) www.ludek-misek.ic.cz Vyprofilovaný sochař zabývající se architekturou, architektonickým rozčleněním prostoru, uměleckým zásahem, „prostorovým vpadnutím“ sochy. Geometričnost skulptur tvoří v jejich spojitosti strukturovaný systém. Na výstavě umělec představí soubor skulptur, skrze které sestaví síť, vnitřní logiku prostoru. Tvary jako vyjádření kontinuity, trvanlivosti, opakování (kruh) a hroucení, počátek, sevřenost (mnohoúhelník) a jejich kombinace nabízejí další aspekty chápání prostředí přes pomyslnou síť uměleckých vztahů jednotlivých izolovaných prvků skulpturálních staveb“, vznikajících jejich spojením.
„Úplně od dětství se zabývám geometrií. Matematika mi vždycky šla, dělal jsem olympiády, hledal logiku v číslech. Někdo dělal figury, ale já od dětství pracoval s krychlemi a kvádry."
Christl Mudraková (DE) www.christlmudrak.com absolventka Kunstschule Berlin, studium na Goldsmiths College v Londýně v současnosti – Ph.D. na AVU v Praze, hostující profesorka v ateliéru malby Kunstschule Berlin (do roku 2012 asistentka v ateliéru architektury a umění ETH Zürich) Německá konceptuální umělkyně přináší ve své tvorbě kompletní „vymazání“ reality, fyzického prostředí. Nahrazuje je obrazovým prostorem, respektive jeho maximizováním. Rituálně používá barevnou linku vedenou do spirály a fluorescenční barvy. Instalace v prostoru zasahuje diváka linkou plně pokrývající celou místnost. Ta diváka obklopí jako kokon, jenž ho vtahuje dovnitř a uvádí do jednoty.
„Problém mám hlavně s rychlostí čtení. S dyslexií jsem se vyrovnala hlavně díky tomu, že všechny důležité informace je možné na univerzitě i slyšet. Takové penzum znalostí bylo dobrým základem pro moje další studium."
Kateřina Novotná *1973 absolventka AVU (ateliér monumentální tvorby prof. Aleše Veselého) Její tvorbu, jak sama říká, ovlivnili oponenti diplomové práce – Kurt Gebauer a Yvan Theimer (Paříž). Jejím tématem byl od počátku člověk. Již na Akademii sledovala ve své tvorbě mezilidské vztahy ženy a muže. Snaží se kombinovat tradiční klasické materiály s moderními technologiemi. Umělkyně a restaurátorka na výstavě představí kabinet kuriozit, jehož smysl se posouvá ze sbírky zajímavých a neobvyklých exponátů k uzavřeným schránkám životních etap.
„Mám problémy se zrychleným mluvením, někdy se až zakoktám, když píšu, píšu hrabalovské věty, píšu vlastně jednou větou celou povídku. Nepamatuji si názvy, mám sama dvě děti, dvojčata a obávám se, že také budou DYS."
Jan Pospíšil *1973, absolvent AVU (ateliér sochařství prof. Karla Nepraše) ředitel sochařského sympozia konaného v Hořicích, studium v zahraničí – USA, Mexico. Sochař s drsným vizuálním jazykem. U svých prací upřednostňuje syrovost humoru. Očekávané šťastné okamžiky jsou v jakési poslední fázi rozkladu, deziluze jde až k vysmívání sobě samotnému. Umělcova díla se pohybují mezi sochou a objektem, směřují k říši sci-fi, zvráceným pomůckám černé budoucnosti.
„Měl jsem problémy v gramatice, musel jsem doma kvůli tomu hodně číst. Dali mi román a otec se mnou denně seděl a poslouchal, jak čtu nahlas, bylo to hrozný. Otáčejí se mi písmenka, když čtu a píšu, ale úplně nejvíc mi to vadí, když koukám na film s titulky, to prostě vůbec nejde."
Kryštof Rybák *1979 absolvent AVU (ateliér sochařství prof. Jana Hendrycha) www.krystofrybak.com Mladý sochař, známý především v zahraničí pro svá díla kombinující sklo a klasické materiály – bronz, zlato. Jeho tvorba představuje svérázné pojetí zvířecích motivů, kterými jsou inspirovány a prodchnuty mnohé jeho jemné skulptury. Jde o přechod od jasné a dané živočišnosti, jeho násobení spojením materiálů skla a kovu až k abstraktní, odosobněné lince, zdánlivé bezpředmětnosti a naznačené spojitosti s původním motivem lehce a ironicky v pohybu a rozehranosti tvarů, tvarové zkratce.
„Od 13 let vím, že jsem dyslektik, ale nikdy jsem to neřešil. Chodil jsem i do speciálky pro dyslektiky, kde se četlo skrz takový šablony, ale nechtěl jsem tam zůstat a trochu paradoxně mezi takové lidi patřit. S problémy, se kterými jsem se setkal, jsem se nakonec naučil žít. Například se vyjadřuji v co možná nejúspornější formě. Umění pro mě znamená volnost, místo, kde není potřeba žádné sebekontroly, ve které se dá pouze růst a přiznat svoji kreativitu. Tak jsem se naučil zacházet i s čísly, počítá se mi jednodušeji. Když si matematickou řadu čísel představím, vytvořím pomyslné schodiště po desítkách. Otočením vlevo a vpravo nacházím matematické operace, vidím je přímo před sebou."
Výstava v Malé dvoraně dne 9. 9. 2011 proběhla během Dne dyslexie.
Zúčastnili se jí akademičtí sochaři a malíři, kteří také na dnu dyslexie dělali workshop a predavali svoji vlastni zkusensot s dyslexii..atd:
Alena Kupčíková, Markéta Korečková, Jan Pospíšil, Jaroslav Valečka a Ivan Komárek.
Zúčastnili se jí akademičtí sochaři a malíři, kteří také na dnu dyslexie dělali workshop a predavali svoji vlastni zkusensot s dyslexii..atd:
Alena Kupčíková, Markéta Korečková, Jan Pospíšil, Jaroslav Valečka a Ivan Komárek.
